Argumenty Kathy Hirsh – Pasek a Roberta Golinkoffa v knize Einstein nikdy nepoužíval flash karty, a odpověď BrillBaby :

 

Kathy Hirsh – Pasek a Robert Michnick Golinkoff :

Vážná hudba neovlivňuje růst mozku a inteligenci.

Naše odpověď:

Pravda je, že Mozartův efekt byl opravdu prokázaný. Stalo se ale to, že tým vědců v roce 1993 potvrdil, že poslech Mozarta může ovlivnit krátkodobé zlepšení prostorového a logického myšlení. Média se toho chytila a mýtus, že „Mozart zvyšuje inteligenci“, byl na světě…Toto přehnané zjednodušení vedlo k tomu, že byla na trh uvedena „vzdělávací“ dětská hudební CD, kterým mnozí rodiče věřili, že ovlivní IQ jejich dítěte.

Znamená to, že není nic, co bychom mohli říci na obhajobu hudebního vzdělání? Právě naopak. Je ale důležité říci, že klasická hudba není monopol na výrobu inteligentních dětí.

Účinky hudby na mozek jsou výjimečné. Pro začátek, poslech hudby stimuluje několik oblastí mozku najednou – způsoby, které postupně odhalujeme. Před 10 lety vědci zjistili, že mozeček – kdysi považován za centrum řízení motoriky – je spojen s hudební interpretací.

To, že hudba je spojena především s pravou hemisférou mozku, je dobře známo. Nicméně vědci nedávno zjistili, že lidé, kteří mají zkušenost s hudbou, dokáží využívat ve větší míře svůj levý mozek – tj. používat více analytický přístup k preparační hudbě (hudebně) než jednotlivci bez zkušeností s hudbou. Lidé, kteří se seznámili s hudbou v dětství, obecně vykazují při poslechu hudby více mozkové činnosti než je tomu u nehudebníků.

Podle Josefa Rauscheckera, výzkumníka z Georgetownské univerzity, „… se hudba zpracovává ve více částech mozku, než jsme si dříve mysleli.“ A dodává, že „…hudebníci využívají větší část mozku při poslechu hudby a tak mohou mít lepší schopnosti i v jiných oblastech“.

Hudebníci své „ucho“ trénují (tím myslíme sluchové centrum mozku) – ale to je jen polovina příběhu. Učení a pravidelné cvičení na hudební nástroj má skutečný efekt na stavbu mozku. A tento efekt je nejvýraznější u hudebníků, kteří začali hrát na hudebním nástroji v raném dětství.

Gottfried Schlaug z Beth Israel Deaconess Medical Center v Bostonu vysvětluje, že: „…existují poměrně výrazné strukturální rozdíly v mozcích profesionálních hudebníků ve srovnání s nehudebníky. Například jsme zjistili, že hudebníci mají větší než průměrné kalózní těleso (lat. corpus callosum – svazek vláken spojujících levou a pravou hemisféru mozku), což může mít za následek zlepšení komunikace mezi dvěma polovinami mozku. Dále i oblasti mozku zodpovědné za plánování a provádění pohybu stejně jako i oblasti mozku zodpovědné za poslech jsou větší u hudebníků ve srovnání s nehudebníky“.

Kathy Hirsh-Pasek a Roberta Michnick Golinkoff:

Čtení celých slov je jednoduše pouze memorování a má malou zásluhu na skutečném čtení.

Naše odpověď:

Autoři k danému závěru dospěli poté, co se setkali s případem, kdy matka přivedla ke psychologovi (a jednomu z autorů Kathy Hirsh-Pasek) batole, které dokázalo číst. Dítě přečetlo sérii slov, která mu ukázala jeho matka, avšak když ho Hirsh-Pasek požádala, aby přečetl jiná slova, dítě znervóznělo a uteklo. Autoři proto usoudili, že „dítě se naučilo, jak si zapamatovat jednotlivá slova pravděpodobně z toho, jak vypadají, jaký mají tvar, ale ve skutečnosti se nenaučilo číst“.

Kritici „čtoucích“ miminek zavrhují metodu čtení celých slov (která je podle jejich názoru „špatná“) a upřednostňují čtení na základě pravidel fonetiky (co považují za „správnou metodu“). Po vyslechnutí si argumentů člověk dospěje k názoru, že je to buď – a nebo. Ale většina dětí se ve skutečnosti učí číst kombinováním obou metod – pomocí metody celých slov a na základě pravidel fonetiky. Jelikož čtení celých slov je snazší, většina dětí se učí první slova právě pomocí této metody ještě předtím, než jsou jim známé zvuky, které příslušejí daným písmenům. Mnoho pedagogů dětí předškolního věku používá na začátku při čtení metodu vizualizace prvních slov a až později fonetiku.

Když děti začínají číst pomocí metody čtení celých slov ve věku, kdy se to považuje za normální, nikdo jim to nevyčítá a nikdo je za to nekritizuje. Určitá skupina lidí však učení miminek číst považuje za nevhodné a „špatné“ a proto napadají tuto metodu, jen aby dokázali, že dítě ve skutečnosti „nečte“.

Čtení pomocí metody celých slov je však jen prvním krůčkem, když se učíme číst – pouze první příčkou na dlouhém žebříku – jak tvrdí další kritik čtoucích miminek, pan David Elkind. Elkind přirovnává čtení celých slov k pochopení pojmu nominálních čísel (čísla jako jména) – což je také prvním schůdkem, když se učíme matematiku. Podobně porovnává fonetické čtení (tak jak znějí slova) k pochopení pojmu řádových číslic (čísla jako část určitého pořadí) a fonematické čtení (poznání, že písmena je například v angličtině možné vyslovovat různě, v závislosti na kontextu) k pochopení pojmu intervalů (čísla jako abstraktní pojem, oddělen od konkrétních objektů).

Po určitém čase však dospějeme do stádia, kdy čtení už nemůže pokročit bez fonetiky, a to z jednoduchého důvodu – tak obrovský počet slov už naše paměť nedokáže absorbovat. Děti proto musí přejít na čtení pomocí metody fonetiky a následně na fonematické čtení (u jazyků, které se jinak píší, než vyslovují), aby se co nejvíce zdokonalili ve čtení. Ale právě tak, jako nekritizujeme dítě, které čte foneticky, protože ještě nedosáhlo úrovně fonematického čtení, je doslova nespravedlivé opovrhovat schopnostmi batolete, které ještě nepřešlo z metody čtení celých slov na fonetické čtení. Vždyť přece výchova a vzdělávání nejsou závody – jak nám tvrdí právě tito kritici vzdělávání miminek , že?

Miminka, které učíme číst pomocí metody čtení celých slov, obvykle samy od sebe pochopí pravidla fonetiky – stejně jako miminka, které se učí svůj rodný jazyk, samy od sebe pochopí pravidla gramatiky, aniž je to někdo učil. Pro usnadnění celého procesu doporučujeme učit děti pravidla fonetiky, jakmile jsou schopny začít číst knížky.

Někteří kritici raného čtení se obávají, že děti, které se naučí číst metodou celých slov, nebudou umět číst slova zleva doprava. Oba programy, ať už Roberta Titzera – Your Baby Can Read nebo Little Reader systém od Brillkids, mají navigační šipku pod slovy, aby právě tohle děti naučily. Na doplnění doporučujeme ukazovat na každé slovo v knížkách, které svému dítěti čtete. Naučit děti směr čtení slov takovýmto způsobem ve velké míře pomáhá k pochopení základních pravidel výslovnosti.

Pokud jste nenašli odpověď na některou vaši otázku, kontaktujte nás, prosím, a my se vynasnažíme co nejdříve na vaši otázku odpovědět.